16.2.

16. února 2017 v 11:14
Jo, to jsem celej já. V pondělí onemocním, ve středu se mi udělá líp a myslím si, že zachráním celý svět.
Bullshit.
Zase ležím s horečkama v posteli a to mám jít zítra na svůj první maturiťák. Chci se podívat na to, jak to asi vypadá, čeká mě to totiž příští rok.

Hodně mých kamarádů letos maturují.
Naše rozhovory o tom, kde si koupíme nejlevnější víno a kusovku se změnili v:

- 'MATURITA, VYSOKÁ, PRÁCE, JAK TO MÁM ZVLÁDAT?'
- 'SERU NA TO, VŠAK TO NĚJAK ZVLÁDNU.'
- 'UŽ MÁM VŠECHNY OTÁZKY UDĚLANÉ, VŠECHNU POVINNOU ČETBU PŘEČTENOU.'

Já jen hloupě kývu hlavou a pomalu se dostávám do fáze, kdy se lživě vymlouvám, že nemůžu 'na jedno'.
Slibuji, že až budu maturovat, tak budu mluvit o všem jiném, jen ne o maturitě. Protože to všem kolem musí lézt hrozně na nervy.

Proč se prostě po těch osmi letech na gymplu nestačí jen na ty učitele usmát a odejít?
Protože bych to nedokázal. Usmát se. Na učitele.
 

14.2.

14. února 2017 v 22:14
Dal jsem si chvíli oddych od všech sociálních sítí. Nejdřív to měly být čtyři dny. Pomalu se z toho stává týden a v nejbližší době ani neplánuji návrat na pole twitteru, instagramu ani snapchatu.
Jediné co budu nucet zkontrolovat, bude facebook. Přístí týden mám narozeniny, to znamená:

NECHUTNÉ FOTKY ZDOBÍCÍ MOJI ZEĎ

MAMČINA 'SUPRISE' PARTY (jako bych to 19. rok po sobě nečekal)

DEPRESE Z DALŠÍHO UBĚHLÉHO ROKU

Hrozný, je mi špatně z toho jak jsem za svůj 'život' nic nedokázal. Můj jediný úspěch jsou tři série Sexu ve městě zkouknutý za dva dny. Okey, možná by se dala počítat i ta slohovka za výbornou. Kde je moje Nobelovka za literaturu?

Měl bych udělat díru do světa, jsem přece přesně v tom věku. Pojedu do Ameriky a přihlásím se do X-Factoru nebo budu jezdit po všech zemích světa za svoje stavební spoření, napíšu o tom knihu a budu spoko a rich.

Reality check, sedím u seminárky z biologie, mám napsaný nadpis a brouzdám po youtube.

Valentýn, jen další nudné úterý.

Kam dál

Reklama